Jak šel život, postupně se složení naší smečky měnilo. Nejprve nás opustila naše nezapomenutelná babička Pella. Dožila se krásného věku 14 a půl roku v plné duševní svěžesti, jen ty nožky jí postupně přestaly sloužit. Ale do poslední chvíle byla autoritou naší smečky. U nás prožila krásných 10 a půl roku a užily jsme spolu spoustu radostí a krásných zážitků.
Do naší smečky patřila i Fella, která sice u nás nebydlela, ale měla tu svůj druhý domov. Byla to moje velká kámoška, společně jsme chodily na procházky i výlety, společně jsme slavily všechny svátky a narozeniny a prožívaly vše, co se týkalo naší smečky. Bohužel ani Felluška už není mezi námi, podlehla těžké a zákeřné nemoci, i když její panička Péťa pro její záchranu udělala vše, co se dalo.
Náhradou za Fellušku přibyla do naší smečky vlkošedá Gali ze spřátelené chovatelské stanice Plavská růže. Galinka byla úžasná, Pétě pomohla zapomenout na bolest ze ztráty milované Felly. S Galinkou jsme se hned spřátelily, perfektně k nám zapadla do Atalácké smečky. A navíc příchodem Gali jsme získaly nový zdroj zážitků – často jsme navštěvovaly rodiště Gali – Plav u Českých Budějovic, kde nás vždy hezky přivítaly plavské holky Hanička, Betty, Dona i Absi a často i jejich štěňátka. Výlety do jihočeského Plavu jsou prostě úžasné a moc si to užíváme.
Ale zpět do naší smečky. Bylo nám spolu dobře, Já Nessinka, moje mamča Zollly a kamarádka Gali se svou paničkou Péťou. Čas běžel a moje mamka Zolly začala mít zdravotní problémy. Pro moji paničku to bylo těžké období, Zollinku postihla těžká mrtvice, společným úsilím lékařů a nás všech se dostala z nejhoršího a pak přišla poslední rána a to už bohužel konečná. Zolly dostala vysoké horečky a podrobným vyšetřením byl zjištěno těžké onemocnění bez jakékoli šance na uzdravení. A tak za asistence veterinárního lékaře Zollinka odešla ve spánku v objetí své paničky. Dožila se 11 a půl roku, ale pro nás všechny to bylo příliš málo. Po odchodu Zollinky se moje panička rozhodla, že vzhledem ke svému věku a zdravotním problémům už nebude chovat německé ovčáky, a proto chráněný název chovatelské stanice darovala své kamarádce Péťě, a tak další pokračovatelkou Ataláků bude Galinka.
Po smrti Zolly nastalo těžší období i pro mne Nessinku. Najednou jsem byla vykořeněná ze smečky a nevěděla jsem, jak se s tím srovnat. Ale opět to vyřešila moje panička. Společnými aktivitami a intenzivním kontaktem docílila, že jsem se na ni absolutně upnula a je nám spolu dobře. A abych nezapomněla, do naší smečky dlouhodobě také patří naše kočička Kočička, se kterou jsem velká kámoška. A tak si v klídku žijeme a těšíme se na štěňátka, která se brzy narodí Galince. Ale to už bude jiná kapitola v chovatelské stanici Z Atalu Praha, kterou bude psát Gali a její panička.
