Deníčku, moje panička je velký lajdák, vůbec nepíše, co je nového. Přitom u nás se pořád něco děje. Tak hned ze začátku prosince jsme měli velkou výpravu. Já, Zollča a moji dva sourozenci Yweček a Yverka jsme se vypravili do Nitry na mezinárodku. Yweček i Yverka měli velký úspěch a přivezli si medaile a tituly, jen já tentokrát nic.
O týden později jsem jela s paničkou navštívit paničku mého taťky Baquera a všichni jsme se vypravili na vánoční výstavu do Albertovce. Svého taťku jsem viděla poprvé a překvapilo mě, jaký je to kámoš. Fakt je to nádherný pes, a tak chytrý. Takže, když moje panička říká, že jsem celý taťka, tak se teď cítím polichocená.
V Příboře jsem se také byla podívat se svojí sestrou Varií na jejich cvičáku. Ona je ještě chytřejší než já (ale je starší), tak jsem se hodně snažila, abych neudělala ostudu. Říkali o mně, že jsem dobrá, jen ta moje panička, se trochu motala, vypila totiž pro zahřátí dva panáky slivovice a pak se trochu pletla. Na cvičáku se mi líbilo, moje panička říkala, že je škoda, že je to tak daleko, prý bychom tam určitě chodily.
Na výstavě v Albertovci jsem ve velké konkurenci skončila pátá, ale žádnou ostudu jsem neudělala, předváděla jsem se moc hezky. Byly jsme tam samé překrásné feny. Dostala jsem pytel krmení a moje panička vyhrála v tombole nádherný a obrovský koláč.
Sotva jsme se vrátily z Moravy domů, začalo velké ochlazení, mrazy a napadl snížek. Tak to my s Pelluškou můžeme. Jen kdyby ty silnice a chodníky nebyly posypané tím štiplavým (říká panička, že je to sůl, a že se to nesmí, tak nám aspoň maže pacičky). Když je snížek, hned jsou ty probíhačky veselejší. Přihlásily jsme se s paničkou na jiný cvičák, tak začneme od ledna chodit do Kyjí. Byly jsme si tam zacvičit, makala jsem s chutí a už se tam těším. Je fajn, že to máme pěšky dál, a tak se aspoň pořádně s Pellčou proběhneme než když jsme chodily cvičit na pole.
Panička nás holky trochu zanedbávala, prý má hodně příprav na vánoce. A tak jednou to sama uznala a řekla, že když je venku tak hezky (svítilo sluníčko, až ze snížku přecházely oči), vydáme se prý všechny na velký nákup pěšky až na Rajskou zahradu do supermarketu a vezmeme si vozík, aby prý to panička nemusela všechno tahat. Byla to paráda, procházka jak víno. U obchodu nás panička uvázala a začala si vyřizovat svoje věci. Fakt jí to dlouho trvalo, pošta a všechny možné stánky a obchody. Tak už to Pelluška nevydržela, osvobodila se z vodítka a vydala se hledat paničku. Ona je chytrá, zamířila rovnou do supermarketu a hned paničku našla. Bylo tam docela dost lidí, všichni nakupovali na vánoce, ale nikdo se nezlobil a všichni Pellušku obdivovali, jaká je mazaná. Pella si to užívala, ale stejně ji panička vyvedla ven a tentokrát ji přivázala na stahovák, To já, Zolla, bych si to tedy nikdy nedovolila!! Tak panička v rychlosti dokončila nákup, plácla se přes kapsu a jako odškodnění nám každé přinesla buřtík. A ještě si prý skočí pro jmelí. Skočila, ale hned zase přilítla, protože jedna paní za ní přiběhla, že psi jí rozebírají a žerou ve vozíku nákup. Prý ta ostuda, okolo našeho vozíku srocení lidí, všichni se smáli, jak my baštíme. No, to je toho, jen chleba, nějakou tu uzeninu a listové těsto jsme stihly vytahat a sežrat. A i to listové těsto nám sebrala, prý to není nic pro psy. Lidi okolo se smáli, pak nám ještě sem tam někdo dal piškotky a jiné dobrotky. Tak takové nákupy, to si dáme říct.
Doma panička řekla, že z toho listového těsta udělá ze zrní koule pro ptáky a pověsí je na náš vánoční strom, který s Lilčou ozdobila na zahradě. Jak řekla, tak učinila, ještě večer tam koule pro ptáčky visely a my psí holky jsme dostaly kázání, jak se máme chovat. Jenže, co je to platné, ráno jsme nevydržely a koule jsme si ze stromečku stáhly a stejně jsme je sluply. Panička říká, že jsme banda nenažranců. Tak deníčku, ahoj, budou vánoce, tak ať nám doma něco neuteče! 🙂
