Vidíš deníčku, panička slíbila, že mě nechá odpočinout, ale vůbec to není pravda. Pořád lítáme po stopách nebo po cvičáku, a to si ještě usmyslela, že zas pojedeme na výstavu. Jak řekla, tak učinila, a spolu s paničkou a mojí ségrou Yverkou jsme vyrazily na Mezinárodní výstavu psů do Českých Budějovic. Také s námi jela naše Péťa, která nás obětavě předvádí na všech výstavách. Tedy deníčku, co my jsme zkusily po cestě, to si nech vyprávět. Byl to zlý sen o Českých drahách a ještě teď se z něj nemohu probudit. Já vím, kalamity se dějí, ale proč si vždycky vybírají jenom nás … to fakt nevím. Cesta byla naplánovaná skvěle, přímým rychlíkem až do Budějovic, tam navštívíme Leničku s rodinou, co mají bráchu Yaríska, popovídáme si, přespíme tam a ráno hurá na výstavu. Pohodička, ale všechno bylo jinak.
Hned na nádraží menší problém – nehoda na trati do Benešova, takže osobákem do Stránčic, pak prý budou přistaveny výlukové autobusy, které nás dovezou do Benešova, a pak už jen rychlíkem do Budějovic. Minimální zdržení, prý v sedm večer budeme v cili. Jenže naše paničky daly hlavy dohromady a vymyslely, že pro nás psí slečny bude pohodlnější jet přímým vlakem, který poškozenou trať objíždí přes Písek. Tak jsme si na něj koupily jízdenky a chtěly jsme jít na vlak. Ale ouha, naše paničky zarazilo, že do Budějovic dojedeme až skoro v deset hodin večer, prý tedy raději zvládneme tu výluku. Jenže vlak narvaný k prasknutí, nedalo se ani dýchat, natožpak se pohnout. A ve Stránčicích se celý vlak hrnul k přistaveným autobusům. Hurá vpřed, jenže… před nádražím čekal jeden, jediný autobus a už plný.
Nenastoupily jsme, stejně jako většina ostatních cestujících. Nevadí, přece nás tu nenechají, přijedou další autobusy. Přijely za hodinu a zároveň s nimi i další vlak od Prahy a s ním spousty dalších cestujících. Ale my jsme se nedaly a do autobusu jsme se vecpaly. Tak směr Benešov, ani jsme se neohlédly, jestli všechny ty davy lidí nastoupily. Hlavně, že jedeme, sice krokem v koloně, okreska přecpaná, ale cíl se blíží. V Benešově to už bude dobré, rychlík bude během půl hodiny přistaven. Tak úplně to pravda nebylo, protože jsme ještě další půlhodinu čekaly na další autobusy s cestujícími od příštího vlaku. Jen je mi trochu divné, proč na nás ten předchozí vlak nepočkal, když my jsme čekat musely… ale asi to tak má být.
V rychlíku jsme se pohodlně usadily a vyslechly si informaci, že další výluka je mezi Českými Budějovicemi a Salzburkem, ale nic se neděje, před nádražím čekají přistavené autobusy… No, nás se to, zaplať pánbůh, netýká, ale tak trošku nám bylo líto skupinky mladých turistů z Rakouska, kteří již ve Stránčicích nechápavě sledovali, co se to vlastně děje. Nevím, nevím, co si o takhle organizovaných manévrech pomysleli. Do Budějovic jsme dojeli až po desáté večer, takže ještě později než tím vlakem, který všechno objížděl. 🙂
A dál už vše v pohodě, hezký večer u Leničky, ráno na výstaviště a předvádění v kruhu. Já jsem ve třídě mladých skončila jako druhá výborná, první jsem prý nebyla jen proto, že nejsem v srsti, protože zrovna línám. Ségra Yverka ve třídě otevřené skončila také výborná druhá a získala titul Res.CAC. Yverka se panu rozhodčímu moc líbila, říkal, že byla ve své třídě nejlepší, ale neměla prý zrovna chuť k předvádění a také musí trošku zhubnout. Takže vpodstatě konec dobrý, všechno dobré a zas někdy příště. 🙂
