Huráá, napadl snížek, mrzne jen praští a sněhu je tolik, že jsem to v Praze ještě nikdy nezažila. A tak chodíme na procházky i s Lilčou a vyřádíme se v tom krásném bílém snížku. Lilča nás prohání a jak začíná mluvit, pořád nás komanduje. To já tedy dělám, že neslyším, ale ta hloupá Zolla se z Lilči může zbláznit. Lilča na ni pořád pokřikuje a hledá u Zolly ochranu. Vždycky, když má Lilča pocit, že jí někdo křivdí, začne volat Zolly na pomoc.
A jedna velká novina! Máme všichni velkou radost, do naší smečky přišla nová kočička. Je to takové mrňavé koťátko, ale řádí jako ďábel. Panička ji pojmenovala Snowie, protože byla nalezena ve sněhu skoro zmrzlá, ale teď už se má dobře a je s ní legrace. Já si jí tedy moc nevšímám, protože mě štve, že se dostane všude i tam, kam já nemohu. Tak třeba pořád leží u paničky na stole vedle počítače, to já kdybych to udělala, to by bylo řečí. Musím si ji trochu vychovat, ale Zolla mi ty moje výchovně metody kazí a s kočkou je velká kamarádka. To tedy nevím, co já to mám za dítě!
