To byl dneska parádní výlet. Já to vždycky poznám, jak večer panička připraví náš výletní batůžek, nemohu už dospat. A hned ráno si lehnu na zahradu před dveře, abych měla přehled, a paničce je jasné, že půjdu taky. Jeli jsme vlakem do Hněvic a pak pěšky krásnou cestou do obce Želízy. Po cestě jsme míjeli spoustu nádherných skal a roklí, panička byla nadšená a pořád fotila. Já jsem měla také plno svých zájmů. Podařilo se mi obstarat perfektní parfém, vetřela jsem si ho na krku až k uchu, ale moji pánečkové vůbec neměli pochopení a vyháněli mě pryč od sebe. A pak mě ještě panička potupně myla v kaluži!!! Já také na ty její parfémy nenadávám, a to mám nesrovnatelně jemnější čich. No nedá se nic dělat, „Dior“ je pryč, tak zas jindy. Ale vrátím se k našemu výletu.
Cestou jsme narazili na partu trampů, kteří se utábořili u jeskyně Mordloch a na ohýnku si opékali vepřové koleno. Představ si, deníčku, že mě pozvali také na kousek masíčka. Líbilo se mi u nich, zvali na pivko i moje pánečky, ale to jsou takoví „suchaři“, že jen poděkovali, prohodili pár slov a musela jsem jít s nimi dál. Měli jsme namířeno ke skalním útvarům Had, Harfenice, Čertovy hlavy a Klácelka. To všechno jsou skály a jeskyně, které ozdobil svým uměním sochař p. Levý. Všechny vytesané sochy jsou staré přes 150 let a je to nádhera. Moje panička byla jako u vytržení, vůbec se jí nechtělo pryč. Ona je hrozná, pořád všude leze a fotí si všecko a já s pánečkem na ni musíme čekat. Je to paráda, ten náš páneček pro nás vymýšlí takové krásné výlety. Cestu jsme skončili v hospůdce v Liběchově, kde si pánečkové dali obídek, kafčo a pivečko.
Je pravda, že jsme všichni byli trošku unavení, ale příjemně.
