Druhý den po našich sedmi týdenních narozeninách se děly divné věci. Dopoledne k nám přijel pán s velkou taškou (prý poradce chovu) a vůbec se s námi nepomazlil. S Péťou seděli u stolu a vyplňovali spoustu papírů. My jsme museli být zavřeni v ohrádce a to se nám vůbec nelíbilo, tak jsme to také dávali hlasitě najevo. Prý náš čas teprve přijde. A také přišel, děly se věci, které jsme ještě nezažili. Nejprve jsme od pana poradce chovu dostali včeličku, prý očkování a pak hned trochu silnější včelku do krku, prý čip. To se ještě dalo vydržet, Ale co přišlo potom… nejprve nám pan poradce chovu vydezinfikoval ouško a pak do ouška kleštěmi obtiskl číslo. Au, au, moc to bolelo. Tak jsme to také hlasitě okomentovali, zvláště Jessinka vůbec nechtěla držet. A Péťa to všechno dovolila a ještě nás držela, abychom se nemohli bránit! Toto prý všechno musíme mít, jednak abychom byli zdraví, a také abychom dostali průkaz původu a v budoucnu jsme se mohli zúčastnit všech chovatelských i výcvikových akcí. No upřímně, dalo se to vydržet, za chvíli už jsme o ničem nevěděli a spokojeně jsme řádili jako obvykle. Touto akcí by měl skončit náš miminkovský pobyt u maminky a oba bychom měli odejít dělat radost do nových domovů. Jessinka však zůstává doma a toho nejlepšího pánečka je připraven si hledat Jazzík. Je to moc hezký a a šikovný pejsek, tak snad bude mít štěstí a dostane se do té nejsuprověší rodiny.
Odpoledne nás přišly navštívit naše mazlicí tety, Irenka s Dantíkem, Veronika a Maruška. A jako odškodné nám přinesly syrová hovězí žebra, hovězí srdce a mamce Gali s Dantíkem velké kosti na okusování. Byla to moc velká dobrota, žvýkání masíčka nás zabavilo na dlouho. Pak jsme si chvíli dáchli v oblíbeném záhonu s rajčaty. Mezitím pro nás Péťa připravila další novou zábavu – gumový kaktus, který se přisál na hladkou podložku a od nás se čekalo, že kaktus vybojujeme. Je to oblíbená hračka naší mamky Gali, ale ta má kaktus pevnější a ve větší verzi. Boj s kaktusem se nám moc líbil, ocenil jej zvláště Jazzík. A ještě něco, Péťa a Maruška nás začaly provokovat kůží na poutku, honili jsme se za ní po zemi, a když jsme konečně kořist dostihli, pevně jsme se zakousli a tahali jsme se o ni a nebyla nouze ani o hlasité zvukové efekty. Bohužel už se setmělo, a tak naše fotky s kůží za moc nestojí. Pak už byl konec, totálně jsme odpadli. Tak dobrou noc.
Za foto děkujeme Irence a Veronice.
