Ahoj deníčku, mám se moc fajn, panička se o mne stará a opatruje mě jako oko v hlavě. Už za týden se mi narodí dětičky, tak teď je prý pro mne důležité kvalitní krmení (baštím Purinu Pro plan) a dostatek pohybu (každý den jsme několikrát denně na procházkách). Ale já už teď tak moc neběhám, tak se panička přizpůsobuje mému stavu.
Zrovna teď o víkendu, bylo moc ošklivo, tak jsme ani venku nebyly, jen jsem pobíhala po zahradě. A aby nebyla nuda, pozvala panička naše kamarádky Ilonky. Upekla koláčky, deníčku to Ti byla vůně. No samozřejmě, to je celá moje panička, chvilku nedávaly pozor a na něco se dívaly v počítači a bašta byla moje! Ale musela jsem pospíchat a pak mě to tlačilo v bříšku, jak jsem to rychle zhltla. Moje panička už rezignovala a ani nenadává, spíš vždycky řekne, zas jsem to zapomněla schovat…
Ale představ si, deníčku, dostala jsem pořádně vyhubováno od Ilonky, prý to byly koláčky, které má ráda. Tak na Ilonku mě to tedy mrzí, vždycky je na mě taková hodná a teď takhle.
Proč pořád nikdo nechápe, že za to nemohu, štěňátka také chtějí dobrotky…. 🙂
