Ahoj v novém roce 2009. Sotva jsme se z toho bouřlivého Silvestra vyspali, hned jsme o rok starší, no já tedy ne starší, spíš si o ten rok víc pamatuji. Protože říká moje panička, že i když mi letos bude už osm let, teprve teď mi začne bezstarostný život a dokonce budu chodit i na výstavy, prý do třídy veteránů. Jako veteránka se vůbec necítím, ale na výstavy, to já ráda, třeba taky ještě něco vyhraji. Tak schválně, kdo bude lepší, Zolly nebo já? A ještě jednu změnu jsem si vymyslela, když mám tedy mít bezstarostný život, tak se budeme dělit s Zolly i o psaní deníčku. No, proč mám všechno dělat sama, že jo? A tak předávám slovo Zollče.
Ahoj všichni, zdravím a přeji všem hodným pánečkům i pejskům všechno nejlepší v novém roce. Nový rok jsem prožila moc hezky, baštili jsme s Pellčou a naší paničkou čočku, to prý abychom měli letos hodně štěstí a pak jsme se celé odpoledne všichni procházeli venku. Prý jak na Nový rok, tak po celý rok, říkala moje panička. A ještě něco zapomněla Pellča říct, naše smečka má nový silvestrovský zvyk, který je určitě lepší než ty hrozné rachejtle a dělobuchy. Panička pro nás koupila Létající přáníčka a na Silvestra večer jsme i s pánečkem šli ven, do lampionku jsme zašeptali přáníčko (tedy za mě i Pellču to udělala naše panička), pak páneček lampionek zapálil a když se v něm ohřál vzduch, lampionek i s našimi přáníčky letěl vysoko do nebe. Dlouho jsme svítící lampionky pozorovali, až z nich už byla jen světelná tečka, která pak zmizela mezi mraky. A protože jsme si přáli samé hezké věci, tak věřím, že nám všem dohromady bude moc hezky a to samé přeji i všem hodným lidem.
Tak šťastný a veselý!